Základy orientace v terénu a topografie – 2. část – Buzola a azimut

V minulém díle jsme se podívali na topografické mapy. Dnes se budeme věnovat buzolám a navigací podle nich.

Buzola

Buzola, nebo-li kompas doplněný o úhloměr, se používala již ve 14. století. Vědci se kdysi domnívali, že se magnetická střelka orientuje k hvězdě Polárce, jiní zase, že na severu existuje magnetická hora. Správný výklad však podal na konci 13. století francouzský vědec Pierre de Maricourt, známý pod jménem Peregrinus. Ten navázal na starořecké astronomy. Ti tvrdili, že Země je kulatá (ve 13. století se však věřilo tomu, že je Země plochá a člověk může přepadnout přes její okraj). Peregrinus nakonec dospěl k závěru, že Země je velkým magnetem. Na konci 16. století potvrdil jeho teorii Wiliam Gilbert z Collchesteru

Buzola svojí střelkou ukazuje na magnetický pól Země, který ovšem není zcela totožný se zeměpisným pólem. Pro naše účely a orientaci je to dostačující, je ovšem nutné si uvědomit, že pro přesnějšího měření je potřeba vzít v úvahu tzv. magnetickou deklinaci. Tedy střelka buzoly (kompasu) ukazuje na magnetický jižní pól Země, ale severní zeměpisný pól se nachází jinde.

Magnetický a zeměpisný pól Země

Jaktože střelka ukazuje na jižní magnetický pól? Když si představíme dva magnety, tyto se přitahují právě odlišnými póly. Stejně tomu tak je se střelkou buzoly (její severní část je přitahována k magnetickému jižnímu pólu země, tedy přibližně k severnímu zeměpisnému pólu).

Magnetický pól země je pohyblivý a proměnná je i jeho intenzita. Za posledních 100 let se severní magnetický pól posunul asi o 1 100 km a jeho intenzita za posledních 150 let poklesla  asi o 10%. Také jednou za čas dochází k záměně severního magnetického pólu za jižní. Toto se v průměru stává jednou za 700 000 let. Naposledy se tak stalo asi před 780 000 lety.

 Popis buzoly

Označení světových stran: Sever – North (N), Východ – East (E), Jih – South (S), Západ – West (W). Proto pozor na záměnu světových stran, kdy S je na buzole jih (south).

Usevernění mapy

Při orientaci v terénu je potřeba umět usevernit mapu. Jak na to?

Azimut

vychází z arabského السمت (as-samt), znamenající “směr”. Je to orientovaný úhel, který svírá určitý směr (pochodová osa, směr k pozorovanému objektu, směr pohybu …) od směru severního. Měří se ve stupních a po směru hodinových ručiček, z čehož vyplívá, že sever má azimut 0˚, východ 90˚, jih 180˚ a západ 270˚. K jeho měření se používá právě buzola.
Pokud tedy víme, odkud kam máme jít, můžeme zjistit hodnotu azimutu.

Jak zjistit azimut?

Při zjišťování azimutu na mapě, nemusí být mapa useverněna.

Plánování trasy

Pokud se rozhodneme si naplánovat trasu předem podle azimutu, je dobré přidat ještě vzdálenost a přibližný čas chůze. Pokud máme trasu plánovanou lesem např. z nějakého rozcestí k triangulačnímu bodu, mohlo by se stát, že ho lehce přejdeme.
Pokud budeme plánovat schéma osy pochodu (tedy podle azimutu, kdy si předem připravíme trasu), využijeme převod vzdálenosti na dvojkroky (značené **) a k tomuto si napíšeme přibližný čas chůze. Významné orientační body po trase volíme maximálně do 1 km, abychom měli jistotu, že neuhneme z trasy.

Vzdálenost
1** (1 dvojkrok) = 1,5m

Rychlost chůze
rovina, cesta = Ø 5 km/h
terén = Ø 3 km/h

V příštím díle se zaměříme na orientaci v terénu a chůzi podle azimutu.